Vladimír Borecký - Zrcadlo obvzláštního, výběr
I nejvěrnější Maliarikovi ctitelé a
žáci se přiznávají k tomu, že museli setřást určité podezření z naivity a
podivínství, které na ně doléhalo při prvním, povrchním čtení, než za touto
slupkou nazřeli pravdivost a hloubku. Pravdou je, že řadový čtenář za tuto slupku
neproniká a knihu jako zvláštní obvykle odloží, pokud ho nezaujme právě
kurioznost osobitého podání.
Maliarik vybočuje z mašíblu hned trojím způsobem: nečiní si nároky na
vědecký přístup, není ve svém úsilí osamocen a především přináší v etické oblasti mravní výzvu, které se nelze vysmívat. Teozofická argumentace nemůže
být posuzována kritérii vědy a filosofie. Ztělesňuje netrpělivost dobrat se
pravdy a smyslu života ještě na tomto světě mimoracionálními prostředky,
a to jak v rovině psychické, tak v rovině sociální a kosmické. Podle kritéria
André Blaviera nepatří k literárním šílencům ten, kdo měl následníky
a žáky. Skutečný podivín zůstává v izolaci a nepochopen.
Nejvíce problematizuje Maliarikovo zařazení do mašíblu morální rovina. Za jeho naivními činy necítíme pouze tvrdohlavost, myšlenkovou nesourodost a sociální neorientovanost, ale zvláštní pravdivost a odvahu, kterou zastiňuje své pokrytecké a vystrašené současníky. Svými jedinečnými činy a neopakovatelným dílem nastavuje světu zrcadlo, ve kterém se odrážejí naše tradované předsudky, postoje a přesvědčení s výraznějšími rysy mašíblu, než jaké bychom kdy mohli připsat samotnému Maliarikovi.